MISS ORIENT 2008 - Michaela Pličková

Kouzlo orientálního tance jsem poprvé objevila na gymnáziu, když jedna z mých spolužaček "zastupovala" profesorku a udělala nám malou orientální ochutnávku. Kurzy jsem ale začala navštěvovat až s nástupem na vysokou školu, tedy v roce 2006. Četnost mého tančení se zvyšovala, a to především po přihlášení se do Miss Orient. Dnes už si bez tance neumím představit jediný den.
Postupně jsem pochopila, že pojem orientální tanec je zhruba stejně široký, jako označení "evropský tanec". Tedy ne pouze valčík, ale i polka, nebo třeba tango. Orientální tanec nechápu jako pouhý pohyb, ale jako umění. Dobrá tanečnice musí znát techniku prvků a měla by disponovat určitou ladností, ale zároveň musí umět rozpoznat, na který rytmus tančit který druh tance a také co si při kterém tanci obléct. Získat všechny tyto znalosti je nikdy nekončící proces.
K mým oblíbeným stylům patří především egyptská klasika, ale ráda bych zmínila také folklor nebo moderní fusion styly inspirované evropskou kulturou. Inspiraci hledám v kursech, na seminářích, na vystoupeních našich i zahraničních tanečnic, ale také na internetu. Obdivuji americkou velkolepost, stejně jako neuvěřitelný cit Rusek.
Korunka pro mě byla především motivací dále na sobě pracovat a také jisté ujištění, že to, co dělám, má smysl. Skutečno výhrou, popravdě řečeno, byla ovšem samotná účast v soutěži, během které jsem si rozšířila obzory, nabyla mnoho cenných zkušeností, pěkně se zapotila a především jsem potkala několik skvělých ne holek, ne dívek, ale žen. Děkuji jim.

Rozhovor s MISS ORIENT 2008 Michaelou Pličkovou z Brna

Jak a kde jste se o soutěži dozvěděla?
Bylo to minulou zimu. Narazila jsem na stránky při surfování internetem. Chvíli mi trvalo se odhodlat a podat přihlášku, takže jsem nakonec tak tak stihla uzávěrku. Nejprve jsem si pořádně prostudovala internetové stránky minulých ročníků. Finálová videa jsem viděla snad stokrát. :) Snažila jsem se posoudit, jestli na to mám. Nakonec jsem se rozhodla to zkusit. Koneckonců, odvážnému štěstí přeje.

Co jste očekávala, když jste vyplňovala přihlášku? Měla jste nějakou představu, jak soutěž probíhá nebo co od ní máte čekat?
"Budu vystupovat. Vymyslím vlastní choreografii a zatančím si ji na pódiu. Dostanu zpětnou vazbu. Zjistím, jak jsem na tom. Mám na to?" To byly asi moje nejsilnější myšlenky při vyplňování přihlášky. K tomu ještě velké množství osobní motivace a také velký díl nervozity.
Samozřejmě jsem měla mnohá očekávání. Realita byla ve většině případů jiná. Někdy lepší, někdy horší. Průběh soutěže byl hodně dynamický. Pořád se něco dělo. Hodně věcí člověku dojde až zpětně. Největší rozpory mezi mými očekáváními a realitou spatřuji v množství vynaloženého času, získaných zkušeností a osobního obohacením (všeho bylo jaksi víc :)).

Jak jste se cítila při semifinále, když v porotě seděli dva egyptští tanečníci - lektoři?
Drb ze zákulisí: všechny jsme z nich byly unešeny… Popravdě, tancovat pro ně bylo báječné. Potkali jsme se již na generálce a oba sršeli šarmem a energií (zatím jsem nepotkala orientálního tanečníka, který by nebyl usměvavý a až příšerně charizmatický ;)). Během tance se mile usmívali a to člověka vyloženě nutilo k lepšímu výkonu. Vůbec jsem nepociťovala žádné "měřící" či "zkoumající" pohledy. Viděla jsem jen povzbuzující úsměv.

Když moderátor při vyhlašování na finálovém večeru vyhlásil Vaše jméno - co první Vás napadlo?
Ve skutečnosti pro mě soutěž skončila po odtančení mé choreografie. Byla jsem spokojená se svým výkonem a s tím, že jsem si to skutečně užila. Zní to jako klišé, ale vážně mi bylo jedno, jestli vyhraju, nebo ne. Když jsem uslyšela své jméno, dokonce mi bylo líto, že to nevyhrála některá z mých spolufinalistek a kamarádek. Některá, která po tom v té chvíli skutečně toužila.
Také jsem pocítila úlevu. Jako když odejdete ze zkoušky ve škole a víte, že jste to dokázali. Prošla jsem. Prošla jsem svou zkouškou. Byl to nesmírně uspokojující pocit, že si mohu "odškrtnout" další bod na pomyslném seznamu svých životních cílů.
A v neposlední řadě to bylo štěstí, dojetí, hrdost, záplava endorfinů, úsměv od ucha k uchu a, veřejně to přiznávám, radost té marnivé slečny ve mně, že za pár okamžiků budu mít tu krásnou třpytící se věc na své hlavě :).

Budete teď provázet celý jubilejní 5. ročník soutěže o titul MISS ORIENT až do finále, které se koná 7. 11. 2009 v Praze - co byste poradila tanečnicím, které se přihlásily?
Milé ženy, milé dívky. Nenechejte se svázat trémou, nervozitou, či soutěživou atmosférou a pokuste si to skutečně užít. Není důležité, kdo vyhraje, a skutečně to může být kdokoliv. Za sebe vám mohu poradit: snažte si to užít, vychutnat si každý okamžik, abyste byly spokojené a uspokojené nehledě na výsledek. Pro mě byla korunka jen příjemným bonusem, třešničkou na dortu. Ale to důležité jsem získala ještě před ní.